„Byl to první rok, kdy většina obyvatel Euthie žila v nuzných a nehostinných podmínkách. Léta válčení zničila úrodnou půdu, ale hlavně oslabila mysl lidí.
Na farmě u okraje Hlubokého lesa žil otec se synem Kalem. Dvanáctiletý chlapec byl navzdory okolnostem dobře živený a velice bystrý. Krví mu kolovala krev mágů, avšak jeho otec o tom nikdy s nikým nemluvil, a tak to mělo i zůstat. Vzpomínky na minulost vyvolávaly jen bolest nad ztrátou milované ženy a jejího bratra, jeho nejlepšího přítele. Magie si však vždy najde cestu.

Toho dne přišla bouře, silnější než jindy.
Ve vzduchu bylo napětí. Farmář volal na Kala, aby se šel ukrýt, ale nebylo to nic platné. Přes hlasité hromy ho syn neslyšel. Vyrazil tedy ke stodole, kde Kal často trávil čas. To, co spatřil pár kroků od cíle, ho na místě zarazilo. Uplakaný chlapec stál před hořící stodolou. Nad oběma dlaněmi mu uhasínaly magické plamínky. Nevyřčené se projevilo.

Příhoda se zapálenou stodolou se rychle šířila. O několik týdnů později se
u farmářových dveří zastavil muž v kápi – mág Leratof – aby Kala odvedl do učení. Farmář již věděl, že není v jeho moci změnit synův osud a s Kalem se s bolestí
a strachem v očích rozloučil.

Kal se pod křídly svého mistra naučil kontrolovat a ovládat své schopnosti. Brzy ho již ostatní mágové neoslovovali jinak než Maeldur – „ten, jenž ovládá oheň“. V průběhu studií se objevovaly zvěsti o nejvyšším mágovi Rasgarothovi, který se stále více podvoloval temné magii Faer. Ostatní mágové však zpočátku odvraceli zrak
od tohoto nebezpečí a zabývali se dál svými životy. Maeldur však věděl, že se dřív nebo později budou muset s Rasgarothem vypořádat. Opakovaně se vkrádal
do zakázané části knihovny, kde nakonec objevil, co potřeboval – zmínku o mocných dracích a jejich schopnostech pohltit temnou magii. Ihned se s nadějí vydal za Radou mágů a čarodějek. Ti ho sice vyslechli , ale za studium zakázaných knih byl z řádu vyloučen. Na svou další cestu se tedy vydal Maeldur sám.

Dlouhá léta putoval z jednoho konce Euthie na druhý, učil se novým kouzlům ze spisů na různých poutních místech a pomáhal vesničanům mícháním léčivých lektvarů. Mezitím Rasgarothova moc vzrostla natolik, že se do celé situace vložil i řád Vis, jež Maeldura vyhledal s žádostí o pomoc při probuzení mocných draků. Ten však zatrpkle odmítl. Později se k němu doneslo, že řád Vis draky nakonec ovládl a Rasgarotha zničil i s jeho pevností. Nikdo netušil, že samotní draci se brzy stanou hrozbou pro celou zemi…

Jednoho dne Maeldur potkal v Meratyrské krčmě obávaného válečníka Drala, který byl známý svou odvahou ale i lehkovážností, s kterou se vrhal do bojů za další slávou. Právě se před početným obecenstvem chvástal, jak se chystá zabít všechny tři draky sám. Maeldur moc dobře věděl, že bojovník nemá sám proti drakům šanci.
Po odmítnutí řádu Vis se mág cítil provinile, a proto nabídl Dralovi pomoc, kterou muž po chvíli přemýšlení, přijal. Hon na draky právě začal.“