Keleia

„Mladá silná žena s červenými vlasy se zprudka posadila pod mohutným stromem, jehož listy byly osvětlené uhasínajícím ohněm. Byla oblečena pouze
do několika kusů kůže ze zvířat, která v minulosti ulovila. Za pasem měla zastrčenou dýku a o kus dál opřený oštěp zdobený znakem bojovnic, divokých žen, k nimž patřila. Její dech se pomalu uklidnil. Noční můra, nebo spíš výjev z dětství, ji nikdy neopouštěl. Ve snu byla pouze malou holčičkou stojící
před doutnajícími sutinami, kde před několika hodinami nešťastnou náhodou uhořeli její rodiče. Strach a vztek se v ní mísily dodnes a její vzpomínky z dalších let po této tragédii byly neustále s ní.
_

Od smrti svých rodičů vyrůstala Keleia u sestry své matky, která však dítěti neustále připomínala, že se nikdy nevyrovná jejím vlastním dvěma dcerám. Pro svého strýce byla však svými vlastnostmi podobná synovi, kterého nikdy neměl. Každý den spolu proti vůli jeho ženy trávili dlouhé hodiny v lese, kde ji učil lovit a bojovat, což se zrzavé dívce líbilo. Když strýc jednoho dne zemřel při lovu, jeho žena jí zcela zakázala lovit
a chodit sama do vzdálených lesů. V té době bylo Keleie pouhých patnáct let. Byla už však schopná se o sebe sama postarat i v divoké přírodě. Z domu, ve kterém ji stejně nic dobrého nečekalo, utekla.

Zpočátku žila sama v lese. Po několika týdnech však narazila na skupinu ozbrojených žen s koňmi. Několik dnů je zdálky pozorovala, až se konečně odhodlala přiblížit. Z jejich očí sálala síla, divokost a odvaha. Jedna z žen stála stranou od ostatních a brousila si dýku. Zničehonic se z lesa vyřítil medvěd. Keleia na nic nečekala. Hodila co největší silou svým oštěpem a trefila se právě, když se medvěd chystal zakousnout do strnulé bojovnice. Medvěd s obrovským zaduněním padl na zem. Po krátkém zděšení ženy ihned Keleiu obklopily. S nedůvěrou sobě vlastní donutily dívku vysvětlit, co dělá sama tak hluboko v lese a kde se naučila lovit. Usoudily, že Keleia je jim v mnohém velmi podobná, a dívku přijaly mezi sebe.

Po několika letech se i mezi divoké lovkyně vkradl strach, který vyvolávala přítomnost mocných draků v zemi. Když Keleia jednou zaslechla rozhovor dvou vesničanů
o jediné naději proti této nové hrozbě a o zvláštní dvojici spěchající do kostela
sv. Michaela, neváhala, opustila své dlouholeté přítelkyně a vydala se zjistit pravdu.
_

Ze vzpomínek ji vytrhl neobvyklý zvuk. Rychle se postavila a popadla svůj oštěp. Život ji naučil být neustále ve střehu. Zpoza stromu, o který se ještě před chvílí opírala, vystoupil mohutný muž s napřaženou sekyrou v ruce a vedle něj se zčistajasna zjevil starší muž v červeném plášti s kápí na hlavě. Keleia dvojici již několik dní sledovala, ale zřejmě nebyla tak nenápadná, jak předpokládala. Bylo jasné, že jejich rozčileným, ale zvědavým pohledům neunikne bez toho, aby vysvětlila svou přítomnost a touhu přidat se k nim v boji s draky, ať už to znamená cokoliv…“

Keleia

Schopnosti

Schopnosti z limitované edice

Další hrdinové