„Bylo chladné ráno a ze své služby v malé pevnosti Gelaroth se vracel urostlý mladý muž. Prozpěvoval si a pospíchal domů za svou družkou. Jak procházel vesnicí, potkával čím dál více zmatených vesničanů se zděšeným výrazem ve tváři. Všichni jakoby mu rychle uhýbali z cesty, když ho spatřili. Cítil, že se něco stalo, a tak přidal
do kroku. Jeho dech se zastavil, když viděl hlouček zděšených mužů a uplakaných žen před chalupou, kde žil. Rozběhl se k nim, aby vzápětí spatřil to, čeho se nejvíc obával.

Na zemi ležela zkrvavená mladá žena, jíž podél těla splývaly dlouhé havraní vlasy – jeho milovaná Connei. Její krása omračovala, dokonce i v tuto chvíli, přes její těžká zranění. Sotva slyšitelně pronesla jméno svého vyvoleného. Dral k ní poklekl a vzal ji jemně do náručí. Když na něj naposledy pohlédla svým láskyplným pohledem, jeho tvář se zalila zármutkem a nenávistí. Později toho dne Dral zjistil, co se stalo. V noci přepadli osadu tři zbojníci a vykradli několik chalup. Connei se však bránila a jednoho z nich bodla dýkou. To se jí však stalo osudným…

Ozbrojení muži se nedostali daleko a již několik dní nato, byla Dralova pomsta vykonána. Celý kemp zbojníků včetně těch, jež byli zodpovědní za smrt jeho družky, potkala bolestivá smrt. Do své rodné vesnice ani do služby v pevnosti se však už nikdy nevrátil.

Postupně se z muže stal obávaný bojovník a žoldák. Pro obyčejný lid to byl hrdina bránící nevinné, pro bohaté nájemný vrah, který vždy dokoná, co započne. Každý však znal jeho ješitnost a touhu chvástat se svými skutky. Toto chování však pouze skrývalo Dralovu zlomenou duši.

Jednou v lese uslyšel zoufalý dívčí křik. Neváhal a běžel na místo, odkud hlas slyšel. Jakmile uviděl černovlasou dívku obklopenou bandou krvelačných mužů, vzpomněl si na svou milovanou. Vnímání mu zatemnila čirá nenávist a všech deset mužů doslova zmasakroval. Sám však utrpěl několik vážnějších zranění. Jak se ukázalo, dívka
se jménem Áel, byla mladá kněžka, jíž muži přepadli při návratu z města. Svými schopnostmi tak pomohla svému zachránci zahojit rány z boje. Když se loučili, oba s jistotou věděli, že to není jejich poslední setkání.

Jak roky plynuly, v zemi se střídalo jedno zlo za druhým. Temný Rasgaroth byl poražen mocnými draky, které ovládli mágové z řádu Vis. Tato moc však sebou přinesla jen další zkázu pro celou zemi. Draků bylo potřeba se zbavit a kdo jiný než Dral, mohl takovou výzvu přijmout. Když v Meratyru potkal starého mága Maeldura, který mu nabídl pomoc, nejprve se o slávu nechtěl dělit. Poté si ale uvědomil,
že v sázce je mnohem více než jeho život, v sázce byl osud celé Euthie.“