Brasath
„Již před 700 lety se objevila první zmínka o mocném draku Brasathovi. V těch dobách byli draci považováni za nejmoudřejší z ras a všechny bytosti včetně lidí na ně pohlíželi s úctou a respektem. Brasath se vylíhnul jako potomek Tinéal a Modigyra. V průběhu desítek let se stal ztělesněním síly a odvahy, vlastností, jež převzal od svých rodičů.
Uběhlo několik staletí. Vladaři postupně usilovali o moc a chtěli si podmanit i další rasy, nejen tu lidskou. Obrovská moc a magie draků je lákala víc a víc. Po tragickém požáru v městečku Vandir, se z panství mladého lorda Korama rozneslo, že za jeho založením stojí právě drak Brasath. Ačkoliv nikdo nebyl svědkem drakova útoku, strach z něj se šířil nečekanou rychlostí.
Koramovi vojáci byli brzy vysláni získat dračí vejce, která Brasath ochraňoval ve skalách. Lord svůj záměr hájil tím, že nechce, aby se z budoucích draků stala monstra jako jejich opatrovník. Jeho rádci však věděli, že má s vejci jiný úmysl – vychovat draky a získat moc nad celou zemí.
Ve skalách se odehrála zničující bitva. Nic netušící drak byl přepaden stovkou vojáků. Brasath utržil těžká zranění, ale jeho ničivá síla nenechala ani jednoho z mužů naživu. Všechna vejce, až na jedno, však byla v bitvě zničena. Drak s vypětím sil sebral poslední vejce a odnesl ho do míst, kam žádná lidská noha nevkročila. Zde vychoval posledního draka ze svého rodu…“
Útoky Brasatha
Farruga
„Dlouhá desetiletí žil Farruga, drak plný nenávisti a temnoty, v kraji zamořeném sírou a lávou. Jeho vztek pramenil z událostí před jeho vylíhnutím. On byl sice v bezpečí, ale ostatní vejce byla zničena, proto doposud poznal jen jednoho dalšího draka – svého zachránce Brasatha.
Farruga byl vychován se záští vůči lidské rase a byl nedočkavý okamžiku, kdy jim vrátí utrpení, které s Brasathem prožili.
Jednou narazil při lovu na okraji země lidí na skupinu hraničářů. Jeho chvíle nastala. Muži, netušící příchod hrozby, neměli proti zákeřnému útoku draka nejmenší šanci. Jeden z nich se sice zachránil a utekl, ale to byl Farrugův záměr. Jen ať se šíří obavy z návratu draků do Euthie!
Následovali léta ničení a zabíjení. Oba draci neměli s nikým slitování. Proti Farrugovi neměli šanci ani čarodějové, kteří se postupně v zemi objevovali. Jejich magická síla je v útocích proti nenávistnému drakovi spíše oslabovala.
Hlavním cílem draků byl hrad lorda Korama na severu země. Ve svém věku již nebyl lord schopen boje, ale jeho armáda čítala stovky vojáků. V jednom okamžiku se zdálo, že draci budou muset odletět, aby znovu nabrali síly. Náhle se obloha rozzářila a na jednu z věží budovy se sneslo obrovské třpytivé tělo dalšího draka. S nově příchozí pomocí draci dokonali své dílo. Hrad byl zničen a lord Koram padl společně se svými vojáky v jeho sutinách. Tři mocní draci se odebrali do svého nového útočiště v blízkých horách.“
Útoky Farrugy
Mirrezil
„Dračí královna Mirrezil žila v zemi daleko na severu spolu s několika desítkami dalších draků. Její království bylo zřídka navštěvované jinými rasami. Lidé měli z ledových okřídlených ještěrů strach, a tak se do jejich blízkosti raději nepřibližovali.
Hrozba však číhala mezi vlastními řadami. Jeden z ledových draků toužil po moci dračí královny a tajně spřádal plány, jak se Mirrezil zbavit, aby mohl drakům vládnout sám.
Po vzpouře, která následovala, byla dračice vyhnána až na okraj ledových plání, odkud odletěla směrem na jih. Nová krajina nebyla pokryta sněhem a ledem, jak byla doposud zvyklá, ale ve vysokých horách přeci jen našla útočiště. Při shánění potravy v nížinách narazila na dračí stopy. Samota ji vyčerpávala, proto se rozhodla své druhy vyhledat.
Když po několika dnech spatřila dva zraněné draky útočící na hrad, neváhala a pomohla jim v boji. Její síla překvapila i je samotné. S čím větší vervou na ní vojáci útočili, tím silnější byl její útok. Bitva byla dokonána.
Další desítky let byli všichni tři draci neustálou hrozbou. Jejich síla ale neustálým bojem a nepřirozeným životem slábla. Byl čas uchýlit se k věčnému spánku. Léta lidského strachu skončila a z mocných draků se stal příběh strašící malé děti u ohně. Legenda ale měla jednou opět oživnout…“
Útoky Mirrezil
